Organizací letošního šampionátu byl pověřen klub SAM 78 a pro místo konání vybral krásné prostředí a zázemí letiště Czech Heaven v blízkosti moravských Ivančic. Někteří z nás pojali svoji účast jako modelářskou dovolenou a strávili jsme příjemné chvilky jak na letišti, tak i v krásné přírodě a pohostinství místních vinných sklepů. A jak vše vypadalo a dopadlo se pokusím vylíčit v následujících řádcích.

ME 2015 (2)

Přihlášeno bylo 161 startujících pilotů ze čtrnácti zemí, kteří přivezli 541 modelů létajících v jedenácti soutěžních kategoriích. Pěkná porce! V pondělí 22. června proběhla registrace startujících a večer se sešli prezidenti SAMu, kteří mimo jiné rozhodli o tom, že první tři umístěné modely v každé soutěžní kategorii budou překontrolovány dle dodané dokumentace. Posuzovat se bude celková shoda modelu s „originálem“, věrohodnost vzniku modelu, udávaná hmotnost a plocha křídla a další aspekty. Byla vytvořena tříčlenná mezinárodní jury, která se tohoto úkolu zhostila dle mého soudu zcela objektivně a nestraně.

Na úterý 23. června připadlo slavnostní zahájení mistrovství Evropy a po úvodním nástupu, se začaly létat soutěžní kategorie. První, byly větroně – OTVR. Přihlášeno bylo sto modelů a 63 startujících pilotů. Zde náš klub reprezentoval Josef Bezemek s modelem větroně Delfín a umístil se na 35. místě. Pro Pepu to byl první start na takovéto soutěži, kde se hlavně snažil nasbírat zkušenosti a porovnat si svůj model s ostatními soupeři. Nicméně Pepa odvedl skvělý výkon a umístil se v polovině soutěžního pole. Vítězství si odnesl Láďa Kostečka ze SAM 95 a to zcela zaslouženě. Další soutěžní kategorií byly lety motorových modelů OTMR – AB. Jak při soutěži větroňů, tak i při této soutěži panovalo „neletové“ počasí. Vítr se stáčel do všech směrů a foukal tak na podzimní pouštění draků, než na soutěžní lety historických modelů. Ještě než se začalo létat, tak jsme se přesvědčili o pravdivosti českého přísloví, které říká, že: „Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech“. Petr Knob totiž zjistil, že doma zapomněl vysílač… a bez něj se jaksi létat nedá. Tedy následovala jeho jízda domů do sto dvacet kilometrů vzdálené Blatnice a úprk zpět do dějiště závodů. Letový den končil o šesté večerní… V tomto soutěžním klání bylo přihlášeno 27. startujících a soutěž jich nakonec odlétalo dvanáct. Za KHMM startoval již zmíněný Petr Knob, který dorazil na plochu půl hodiny před koncem letového dne a stihnul odlétnout alespoň dva soutěžní lety se svým modelem Super Antares, který pohání mtor K+B Torpedo .29. Petr nakonec skončil na devátém místě. Dalším želízkem v ohni byl Karel Slupský s modelem Antares a motorem K+B Torpedo .29. Karla po celou dobu soutěže provázely technické problémy s palivovou soustavou a motor nepodával stoprocentní výkon. Nicméně i tak Karel obsadil páté místo. Stabilní letové výkony dosáhl Josef Bašta taktéž s modelem Antares. Pepa zvolil pro pohon svého modelu repliku detonačního motoru K-16 z dílny pana mistra motoráře Ládi Davidoviče. Vyrovnané lety nakonec Pepovi přinesly krásné třetí místo! Posledním startujícím z KHMM v této kategori jsem byl já. Kupodivu jsem taktéž zvolil model konstruktéra Jaroslava Brože a motor K+B Torpedo .29. Bohužel jsem několik dnů před závodem přišel o svůj soutěžní motor, kdy díky vadě materiálu praskl píst a motor se zničil. Nakonec do Antaresa přišel motor náhradní, který mi ochotně zapůjčil Luboš Zálabák. Luboši, ještě jednou DÍKY! O svém umístění jsem pochyboval, jelikož jsem tento motor neměl zcela „v ruce“ a nedokázal jsem z něj dostat tolik, jako ze zničeného motoru. Nakonec jsem krátce po poledni odstartoval k prvnímu letu a bylo z toho letové maximum (jediné z celého dne a ze všech startujících). Další lety již nebyly tak dlouhé, nicméně jsem se dozvěděl, že jsem první a stal jsem se tak mistrem Evropy v kategorii OTMR – AB. Nemohl jsem tomu vůbec uvěřit. Následovala technická prohlídka tří vítězných modelů, kdy jury konstatovala, že je vše v pořádku. Na místě druhém se umístil Miroslav Dvořáček ze SAMu 95 s modelem Pluto, jež pohánělo Letmo 2,5. Na stupních vítězů tak byly jenom modely z české konstrukční školy. Tak jsme si společně vyslechli krásnou českou hymnu, přijímali jsme gratulace od přátel a kamarádů a… prostě jsme si to vychutnali!

ME 2015 (9) ME 2015 (34)

Ve středu 24. června se létalo mimo jiné i v kategorii NMR 2,5. Zde bylo přihlášeno 24 pilotů, odlétalo jich 18. Naše barvy hájil Petr Knob s modelem Playboy Junior poháněný motorem Webra. K soutěžním letům se odhodlal také Pepík Bezemek s modelem Můra, kterou poháněl detonační motor Super Atom. Pepík nemá v modelu zastavovací mechanismus, tedy jsme startovali na odměřené palivo, kdy jsme měli zjištěno, že „kubík“ paliva postačuje na sedmnáct vteřin chodu. Petr nakonec skončil na desátém a Pepík na osmnáctém místě.

ME 2015 (11)

Ve čtvrtek jsme nikdo nelétali a tak jsme podnikli výlety do přilehlého okolí po památkách a vinných sklípcích… Také moc zajímavá činnost! Do místa dění přicestoval také Jirka Veinfurt a Ivan Hejra.

V pátek 26. června se létala královská kategorie TEXACO a OTMR – C. V TEXACU startoval Jirka Veinfurt s modelem Red Ripper poháněný pochopitelně detonační desítkou od MVVS. Startovní pole čítalo 55 přihlášených a konečných 33 startujících. Jirka Veinfurt odlétal velice slušně a skončil na patnáctém místě. Vítězem se stal József Ácz z Maďarska s modelem Nimbus. Opětně následovala technická kontrola vítězných modelů. Byl jsem osloven Ferem Swietym a jury abych se ujal kontroly objemu motorů. Tedy jsem u všech vítězných modelů demontoval hlavu a měřil jsem vrtání a zdvih. Naměřená data byla následně porovnána s katalogem MVVS. Mohu říci, že nikdo nepoužil nijak upravený motor a létalo se pouze s osvědčenými továrními motory.

ME 2015 (51) ME 2015 (45)
ME 2015 (14) ME 2015 (12)

No a souběžně se létala kategorie OTMR – C. Zde bylo přihlášeno sedmnáct pilotů a soutěž odlétalo 13 startujících. Tady bylo KHMM poměrně „hustě“ zastoupeno a tak se čekalo na výsledky, které nakonec nejsou vůbec špatné. Od rána panovalo perfektní modelářské počasí a tak se létalo velice pilně. Na desátém místě skončil Petr Knob s modelem Vee-Tail Swallow, poháněný motorem McCOY .49. Bohužel o lepší umístění Petra připravil problém s elektroinstalací. Na místě sedmém skončil Jirka Veinfurt s modelem Raider – C. O pohon se tentokrát stará motor Ohlsson .60. Pátý skončil Karel Slupský taktéž s modelem C- Raider tentokrát s motorem Super Cyclone .60. Místo čtvrté si vylétal Josef Bašta s modelem The Folly a motorem Ohlsson .60. No a dostáváme se na stupně vítězů. Místo třetí pro náš klub vybojoval Karel Slupský s Gladiátorem a burácejícím motorem Dooling .60. No a já ? První svůj ranní start jsem s Colossusem a motorem Hornet .60 vzlétával se svého startovacího vozíku a bez pěti vteřin jsem odlétal maximum (475). Následně jsem na startovní čáře slyšel hlasy, že se startovat z vozíku nesmí. Tedy jsem se odebral na poradu za ředitelem soutěže Zdeňkem Hanáčkem a za evropským prezidentem SAMu Ferom Swietym. Následovalo rozhodnutí, abych vozíku nepoužíval a startoval pouze z toho jednoho kola, který Colossus má a zmíněný let se anuloval. Normálně se škrtá nejhorší čas, já jsem svoji hloupostí škrtal let skoro nejlepší…. No nic, je to zkušenost a nakonec jsem zjistil, že Colossus z toho jednoho kola vzlétává bez problémů! Tak jsem tedy skončil stříbrný. Vítězství si do Itálie odvezl Luigi Sola s modelem Bomber. A opět technická kontrola vítězných modelů a nikdo nevyřkl žádný problém a vše bylo tudíž OK. Tak jsme si s Karlem vychutnali chvilku slávy na stupních vítězů. A opětně gratulace a veliká radost. Večer následoval banket a někteří účastníci se pomalu rozjeli do svých domovů.

Třinácté mistrovství Evropy je za námi a já tímto děkuji členům našeho klubu za perfektní reprezentaci. Taktéž bych chtěl vyslovit poděkování klubu SAM 78 a všem ostatním spoluorganizátorům za perfektně připravenou akci a za perfektní zázemí letiště Czech Heaven.

Historikům třikrát zdar !!!

Příloha: